Historie divadla na výstavišti

Myšlenka výstavby areálu brněnského výstaviště se zrodila už před první světovou válkou a byla finálně realizována v roce 1928. Provoz výstaviště zahájila Výstava soudobé kultury v Československu, atraktivní lákadlo oslav desátého výročí založení tehdejší Československé republiky. Už v době příprav výstavy se pochopitelně myslelo také na vznik divadelního a koncertního sálu, případně kina, propojeného s kavárnou.
Divadelní budova pro více než sedm set diváků s boční otevřenou terasou a kavárnou vznikla podle návrhu architekta Emila Králíka, jenž byl rovněž pověřený řízením výstavby výstaviště. Během Výstavy soudobé kultury se v divadle přes den promítaly naučné filmy a večery patřily divadelním představením. Po skončení výstavy a zahájení pravidelného provozu výstaviště začalo divadlo užívat Studio Národního divadla v Brně, které vzniklo v roce 1929 a bylo vedeno E. F. Burianem. Ten zde uvedl jen několik inscenací, jimiž prezentoval v Brně ne zatím příliš zřetelné postupy avantgardního divadla. Studio se ovšem brzy pro celkovou nedostupnost budovy přestěhovalo do strategičtějšího místa, do tzv. Husova sboru. Na Výstavišti pak ještě doznívala éra tzv. Akademické scény, v jejímž čele stáli např. Josef Bezdíček a František Kožík. Akademická scéna, vycházející z principů a postupů stylově podobných Osvobozenému divadlu, do budovy divadla na výstavišti přizvala na hostování a později pravidelnější zájezdovou činnost dvojici Voskovec a Werich. Ti, spolu s Jaroslavem Ježkem, právě v prostorách divadla vytvořili slavnou skladbu Tmavomodrý svět. Odtud také do celého světa vysílalo brněnské rozhlasové studio přímý přenos z brněnského uvedení inscenace V+W Ostrov Dynamit.

HISTORICKÉ FOTOGRAFIE BUDOVY

Dlouhodobě však pro divadelní provoz budova v meziválečné éře užívána nebyla, sloužila spíše jako kino, koncertní sál, případně jako krátkodobě fungující pobočná scéna Zemského divadla. V době protektorátu se zde promítaly německé filmy a na konci války byla budova poškozená bombardováním. Teprve po válce začalo být divadlo více využíváno pro původně zamýšlený provoz – nejprve zde krátce působilo tzv. Svobodné divadlo, po té byl ustaven soubor Městského divadla mladých, který v roce 1948 dostal název Divadlo Julia Fučíka (zanikl v roce 1964). Budova prošla v padesátých letech rekonstrukcí, při které byla zazděna dosud otevřená kavárenská terasa a schodiště. Od šedesátých let nebylo divadlo pravidelně využívané, sloužilo většinou pouze v době veletrhů jako kongresová hala nebo jako kino a sál pro hudební produkce pro veletržní návštěvníky. V sedmdesátých letech bylo divadlo na výstavišti využívané po dobu rekonstrukce Mahenova divadla. V osmdesátých letech se tu v rámci veletrhů pořádaly módní přehlídky. V devadesátých letech sídlila v budově plodinová burza a od ukončení její činnosti v roce 1998 je objekt uzavřený. Úvahy o rekonstrukci, které se objevily na počátku milénia, oddálila nejprve ekonomická krize a poté jednání o změně vlastníka veletržní společnosti. Když společnost Veletrhy Brno v roce 2016 převzalo město Brno, ocitlo se divadlo na výstavišti po dlouhé době opět v centru pozornosti a v roce 2018 se dočasně otevřelo veřejnosti při festivalu Re:publika v rámci oslav 100. výročí vzniku Československa. Technický stav budovy však bohužel neumožnil trvalé zprovoznění divadla, které tak dnes na své znovuotevření stále teprve čeká.

DALŠÍ INFORMACE NALEZNETE
NA BRNĚNSKÉM ARCHITEKTONICKÉM MANUÁLU

Přejít
 

V KATALOGU NÁRODNÍHO PAMÁTKOVÉHO ÚSTAVU

Přejít
 

V ENCYKLOPEDII MĚSTA BRNA

Přejít
 

V DATABÁZI DIVADEL

Přejít

Dnešní stav budovy divadla

Díky své koncepci a architektonickému řešení působí budova divadla navržená v roce 1927 architektem Emilem Králíkem dodnes moderně a nadčasově. Během dlouhých desetiletí prodělala řadu stavebních úprav, z nichž nejvýraznější bylo uzavření původně otevřených kavárenských teras a obezdění točitého schodiště, ke kterému došlo při rekonstrukci na počátku padesátých let. Naštěstí se většina následujících změn omezila pouze na nejnutnější úpravy zázemí, proto je v budově divadla stále přítomný duch doby jejího vzniku a v prostorách pro návštěvníky se dochovala řada původních detailů, například podsvícený strop z mléčného skla, dveře do hlavního divadelního sálu osazené charakteristickými kruhovými mosaznými okénky nebo půlkruhová pokladna v hlavním vstupním vestibulu. Od roku 1991 je budova divadla spolu s dalšími objekty v areálu výstaviště zapsaná v Ústředním seznamu kulturních památek.

Zásadní problém, který dnes komplikuje možnost využití budovy divadla, představuje stav zastřešení hlavního sálu. Výstavba výstaviště v letech 1927-28 probíhala v hektickém tempu, což se mnohdy negativně projevilo na kvalitě provedení stavebních prací. To je bohužel také případ budovy divadla. Nosná betonová stropní konstrukce nad hlavním sálem je po devadesáti letech existence na samé hranici své životnosti a její stav neumožňuje nadále bezpečný provoz. Divadlo je proto možné dočasně využívat pouze v omezené míře a první kroky při jeho rekonstrukci by měly směřovat právě k sanaci nejvíc ohrožené konstrukce.

Po kompletní obnově může divadlo sloužit jako kulturní a společenské centrum a nabízet prostory pro širokou škálu akcí. Kromě divadelních a filmových představení tu budou moci probíhat také kongresy a konference, přednášky, literární večery, společenské akce a plesy, výstavy, koncerty a festivaly. V průběhu roku se najde prostor pro stálé akce i hostující interprety. Řada akcí jistě dokáže vnést život i do bezprostředního okolí divadla, které se tak stane ústředním místem nové společenské zóny na prahu brněnského výstaviště.